O autorovi grafických děl

Tak jak v sekci o nás je zmínka o tom, že naše nezisková organizace navazuje na činnost Jaroslava Orlíka, autora grafických děl, která nově distribujeme, uvádíme pár informací o životě a díle p. Orlíka a jeho odkazu české myslivosti.

J. Orlík vytvořil ve spolupráci s firmou Optys s.r.o. sérii diplomů a glejtů a dal Optysu práva na jejich vydávání. Se změnou majitele Optysu s.r.o. došlo k rozhodnutí, již nepokračovat ve výrobě a distribuci myslivecké tématiky a práva na nakládání s jeho díly byla vrácena dědicům. Ti měli i po smrti J. Orlíka radost, že jeho práce a odkaz žije nadále mezi myslivci. Proto se rozhodli uchovat tuto tradici a pokračovat dále ve vydávání a distribuci dokumentů, které pomáhají udržovat staré a stále živé myslivecké tradice.

Psal se 31.leden roku 1932, kdy se narodil jako první dítě do rodiny v Sádku u Opavy Jaroslav Orlík. Vyrůstal na vesnickém statku plně v kontaktu s přírodou, která jej fascinovala. Chodíval do lesa a kamarádil se s místním hajným, který jej s ním seznamoval.
Později se rodina přestěhovala do obce Vávrovice, kde se zapojoval do mysliveckého dění a do konce života vzpomínal na pan Židka – mysliveckého hospodáře a pana Herbera – bývalého majitele parního mlýna, se kterým se staral o odchovnu bažantů. Tito jej formovali po myslivecké stránce.
Chtěl se stát lesníkem, ale v té době platilo určité omezení pro absolvování střední lesnické školy. Nebyl původně z lesnické rodiny, takže by musel napřed dva roky pracovat jako dělník v lese a poté by se mohl přihlásit k přijímacím zkouškám. To mu otec nechtěl dovolit, protože by to byla pro mladého kluka veliká dřina. Stal se proto textilákem. Absolvoval střední textilní školu a nastoupil do státního podniku Karnola v Krnově.
Po ukončení základní vojenské služby se hned přihlásil do mysliveckého kurzu, který absolvoval a poté do kurzu pro myslivecké hospodáře a myslivost začal provozovat ve Vávrovicích. Byla to vyloženě polní honitba s dominancí drobné zvěře. A na opavsku byli vyhlášení zajíci, kteří se odchytávali pro Interlov. Ve Vávrovicích se oženil, založil rodinu a přestěhovali se do 20 km vzdáleného Krnova, kde koupili a rekonstruovali dům. Oba s manželkou pracovali v Karnole. Pan Orlík jako mistr v barevně vlny.
Protože měl značné výtvarné nadání, pracoval současně i v propagaci podniku. To byla doba, kdy všude musely být nástěnky o plnění socialistického závazku a podobně. Nelíbilo se mu to, ale byl to přivýdělek pro rodinu.
Po myslivecké stránce se angažoval v myslivecké jednotě v obci Brantice. Protože měl nadání, uměl malovat a naučil se i písmu, začal pro myslivce vyrábět různé diplomy, pozvánky, blahopřání, pasovací dekrety a jiné. Začal se aktivně zapojovat do práce myslivecké rady Okresního mysliveckého svazu, kde vedl i jako nestraník kulturně politickou komisi, stal se lektorem myslivosti. Pořádal kurz hraní na borlici, výtvarné soutěže pro děti a na starost měl i mysliveck,é kroužky. Dobrovolné práce spoustu.
Byl tehdy trend zlidovění myslivosti. Nebylo to však jednoduché. Nebyly honitby, ani zbraně se nedostaly k obyčejným lidem. Napadlo jej využít Karnoly, národního podniku. Zajistil několik zájemců a při odborech -ROH založili myslivecký kroužek. V rámci toho kroužku absolvovali myslivecký kurz, zkoušky a získali zbrojní průkazy. Státní podnik Karnola požádal na ONV o přidělení honitby a závodní výbor ROH pro své členy zakoupil i zbraně, které jim propůjčil. Vše se povedlo hlavně kvůli tomu, že členy kroužku byli i řídící pracovníci a stranická linie měla velkou sílu.
Získali do užívání krásnou honitbu v podhůří Jeseníků u obce Radim, 10 km od Krnova i Bruntálu.
Byla to honitba s poly loukami a převahou lesa. Dominantní zvěří byla zvěř srnčí, ale v honitbě bylo i říjiště jelenů. Drobné zvěře bylo pomálu. Na honu se lovilo 10-15 zajíců.
Později byla éra zakládání mysliveckých sdružení a z mysliveckého kroužku při ROH se stalo myslivecké sdružení s názvem Karnola, na něž byla převedena i honitba a členům odprodány zbraně.
Pan Orlík byl od počátku mysliveckým hospodářem. Byla to myslivecky pěkná doba, kdy byli všichni ještě mladí a plní elánu. Jen se muselo umět kličkovat mezi různými nařízeními a trvalým dohledem strany a vlády.
Pan Orlík stále pracoval na OMSu a jeho hlavním zájmem byly myslivecké tradice, dle kterých žil a vehementně je propagoval. Součástí toho byla i jeho grafická činnost. Díky tomu, že nebyly volně tiskárny, každý papír se evidoval, aby se náhodou nekopírovaly štvavé letáky, měl spoustu práce s vyráběním diplomů a různých dekretů. Vždyť jenom například na střeleckou soutěž o Velkou cenu Pradědu musel vytvořit 12 diplomů pro jednotlivé discilíny, pro děti na Zlatou srnčí trofej, atd.. Gratulační listy k jubileúm myslivců se staly známými. Bez jeho dekretů se neobešlo žádné pasování.Vše ručně a originálně. Vypracoval si technologii psaní těchto dekretů a blahopřání na hoblované dřevěné desky s kůrou a tím se stal známým v široké myslivecké veřejnosti. Vždy říkával: „Mě to stojí trochu času, ale co je to proti radosti, kterou to udělá „.
V myslivosti i společnosti byly různé peripetie, změny, ale pro myslivost to byla doba, která měla řád a byla světově uznávána. Vše však bylo drženo neměnnými mysliveckými tradicemi, zvyky a obyčeji, které p. Orlík dodržoval a propagoval.
Stále dělal mysliveckého hospodáře i když se honitba Karnola spojila s Čakovou, později ještě se Zátorem. To byl již velký komplex pro myslivecké vyžití. Navíc stálá vazba na honitbu ve Vávrovicích a drobnou zvěř byla výborná. Aby se počty myslivců v době honů využily, museli si myslivci vzájemně pomáhat, takže byl každý týden někde hon. To znamenalo ovšem desky krále honu, nejlepšího honce a psa.
A tak šel čas. Přišla velká změna ve společnosti i myslivosti. P. Orlík chápal společenské změny a schvaloval je. Jiné to bylo se změnami v myslivosti. Vyšel s ním rozsáhlý rozhovor v časopise Květy, kde prognózoval ústup ze slávy české myslivosti. Bohužel čas mu dal za pravdu.
Na OMSu pracoval do svých 70 let a do 75 let dělal mysliveckého hospodáře v původní, nyní soukromé honitbě zemědělské firmy.
Vytvořil pro myslivost velké dílo, jak svým postojem a činností v mysliveckých tradicích, tak i fizicky. Když už mu ztěškla ruka, práce mu již nešla, spočítali jsme, že za svůj život popsal a pomaloval 2,5 kamionů desek.
Byl skromný člověk a dalo mi dost přesvědčování jej přimět k napsání knížky o své práci. Povedlo se. Vyšla brožura „Myslivecké tradice v praxi, zkušenosti starého myslivce“, kterou vydala firma Optys s.r.o. ve 4 doplňovaných vydáních. Současně namaloval různé vzorové typy gratulačních a pasovacích dekretů, které tato firma na objednávku tiskla. Jeho práce stále žije u českých myslivců.
Za svou celoživotní činnost byl oceněn celou řadou mysliveckých vyznamenání, včetně čestného členství v ČMMJ. Je držitelem ocenění ČMMJ „Za uměleckou činnost ve prospěch myslivosti“. Rovněž obdržel ocenění města Krnova. Je mu věnován jeden díl televizního dokumentu „1000 let české myslivosti“.
Nejdůležitější však je, že stále i po svém skonu 25.1.2013 žije v paměti celé řady myslivců které vychoval a kteří si jeho osobnosti velmi vážili. Jeho mateřský myslivecký spolek na jeho počest pořádá každorčně „Memoriál Jaroslava Orlíka“ v myslivecké střelbě.
Do kostela, který navštěvoval celý život se s ním přišlo rozloučit spoustu myslivců a byl pohřben se všemi mysliveckými poctami.
Toto byla vzpomínka na vzácného člověka a opravdového myslivce.

Čestmír Pavlík